Stavebnice je nezbytná pomůcka

Jediný vědec, k němuž chovali úctu, i když rezervovanou, byl Linus Pauling, nadpozemský chemik z Caltechu, který nedávno oznámil, že vyřešil důležitou hádanku týkající se struktury proteinů. Proteiny jsou tvořeny řetězci aminokyselin. Tyto řetězce se v trojrozměrném prostoru skládají, takže vznikají substruktury, které pak dále tvoří větší struktury (představte si řetězec, který se nejdříve svine do podoby pružiny, jež se pak dále stáčí do kulovitého neboli globulárního tvaru). Pauling při práci s krystaly zjistil, že proteiny se často skládají do typické substruktury jednoduché šroubovice svinuté do podoby pružiny. Svůj model odhalil na konferenci Caltechu s ci- tem pro dramatický účinek ve stylu kouzelníka vytahujícího z klobouku molekulárního králíka: model byl do konce přednášky ukrytý za závěsem, a pak - abrakadabra - byl odhalen ohromenému a aplaudujícímu publiku. Šuškalo se, že Pauling teď obrátil svou pozornost od proteinů ke struktuře DNA. Osm tisíc kilometrů odtud v Cambridgi Watson a Crick skoro citili, jak jim Pauling dýchá na záda. Paulingova zásadní práce o proteinové šroubovici vyšla v dubnu 1951. Byla plná rovnic a čísel, takže odrazovala od čtení dokonce i odborníky. Crick se však v matematických vzorcích dokonale orientoval, a proto roz- poznal, že Pauling za kouřovou clonou algebry skrývá mimořádnou meto- du. Watsonovi řekl, že Paulingův model je ve skutečnosti „produkt selského rozumu, nikoliv výsledek složitého matematického uvažování". Skutečné kouzlo spočívalo v představivosti. „Občas do jeho argumentace pronika- ly rovnice, ale ve většině případů by byla stačila slova. ... Objev alfa-šrou- bovice nevyplynul z civění na rentgenové snímky; místo toho hlavní trik představovalo hledání atomů, které rády sedávají vedle sebe. Namísto pa- píru a tužky tvořily hlavní pracovní nástroje molekulární modely, které na první pohled připomínaly hračky pro předškolní děti." Zde Watson a Crick učinili svůj nejintuitivnější vědecký krok. Co kdyby bylo možné strukturu DNA poznat pomocí stejných,,triků", s nimiž prorazil Pauling? Rentgenové snímky mohly být samozřejmě užitečné, ale pokou- šet se určovat struktury biologických molekul experimentálně, prohlašoval Crick, je nemožně pracné,,jako pokoušet se určit strukturu piana na základě poslechu zvuku, který vydává, když ho někdo shodí ze schodů“. Co když je ale struktura DNA tak jednoduchá, tak elegantní, že by ji bylo možné odvo- dit selským rozumem" sestavováním modelů? Co kdyby šlo strukturu DNA vyřešit skládačkou z hůlek a kamínků?

Jak ve své studii o limitech mentální vizualizace zjistili výzkumníci Deborah Chambers a Daniel Reisberg: „Dovednosti, které jsme si vyvinuli k zacházení s vnějším světem, přesahují ty, které máme k zacházení se světem vnitřním.“

Tiago Forte. Pořiďte si druhý mozek, location 3415-3418 on Amazon Kindle

Metodický tip: Vyzkoušejte si a promyslete.

Zkoušeli jste postavit z Lega lidskou postavu? Nebo z Merkuru dům? Obojí jde, ale špatně. Proč to tak je?

Vlastnosti ideální stavebnice

⁠

⁠

⁠

Umím si představit stavebnici třeba té DNA, kde se komplementární vlákna sama stočí do dvoušroubovice a na místě vodíkových můstků se 2, respektive 3 magnety připojí. Něco podobného vytvořil Killar Tibits se svým týmem v

Self-Assembly Lab.

⁠

⁠

⁠

⁠

⁠

Typologie molekulárních stavebnic

⁠

⁠

⁠

⁠

⁠

⁠