Nejsem psycholog, ale myslím, že my lidi máme rádi jednoduché škály vyjadřující všechno (tomu odpovídá i obrovský počet indexů prakticky čehokoli: index vnímání korupce, index kvality života, žebříčky miliardářů časopisu Forbes ad.). Slavný Linus Pauling chtěl nějakou jednoduchou škálou vyjádřit klíčovou schopnost přitahovat (cizí) vazebné (neboli valenční) elektrony. Je to tak jednoduchý - a tedy přitažlivý - koncept (považte, je to bezrozměrná veličina, takže studenty ušetříme martyria jednotek!), že se brzy řada dalších (fyzikálních) chemiků pokusila klíčovou schopnost vyjádřit trochu jinak. Ať už sám Pauling, Sanders nebo Allred s Rochovem počítali výsledný faktor χ (čti [chí]) z čehokoli, vždy z toho vypadlo bezrozměrné číslo v rozsahu 0,8 až 4,1. Přes svou přitažlivost "univerzálního" indikátoru schopnosti přitáhnout cizí elektrony je ovšem celý koncept studentů málo srozumitelný.
Takže jinak: Tady Petr má dívku. A takyje tu Honza - ten nemá dívku, zato má vlastnost. Vlastností je sex-appeal, tedy přitažlivost pro opačné pohlaví. Co se stane, když Honza potká Petrovu dívku? Možná ji přetáhne k sobě. Petr je teď pochopitelně nespokojený, ale nic s tím nenadělá - nemá dostatečný sex-appeal na to, aby přítelkyni získal zpět.
Want to print your doc? This is not the way.
Try clicking the ⋯ next to your doc name or using a keyboard shortcut (
