Za císaře Konstantina se křesťanství stalo uznávaným náboženstvím a rozšířilo se do všech společenských vrstev.
Po pádu Římské říše zůstalo křesťanství jednotící silou společnosti, ale rozdělilo se na:
východní větev (byzantskou)
západní větev (římskou)
Vzdělávání se soustředilo kolem klášterů, církevních škol a později univerzit. Křesťanství bylo považováno za nejdůležitější aspekt středověkého života, přičemž se věřilo, že řád světa je dán Bohem. Smyslem života byl vztah s Bohem a pozemské štěstí bylo považováno za dočasné. Uměleckými slohy té doby byly románský a gotický.
Umělecké slohy: románský sloh, gotický sloh – viz učebnice, s. 22
Literatura
dělí se na duchovní a světskou
1. Duchovní literatura
zahrnuje apokryfy, duchovní písně, legendy, modlitby a náboženské drama
2. Světská literatura
dělí se na hrdinské a rytířské eposy pro šlechtu a satirické a kritické díla pro měšťany
univerzitní studenti, nazývaní žáci, psali a šířili tato díla, která byla doprovázena hudbou od žakéřů
mezi žánry patří fabliaux, zvířecí epos a drama
Rytířská a hrdinská epika v evropských literaturách
1. Hrdinské národní eposy
zaměřuje se na eposy jako např.:
Beowulf – Anglie
Píseň o Rollandovi – Francie
Píseň o Nibelunzích – Německo
Píseň o Cidovi – Španělsko
Tristan a Isolda - keltské pověsti
Existují také rytířské dvorské eposy, jako je příběh o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Tato literatura vykresluje hrdinství, statečnost a oddanost panovníkovi.
Want to print your doc? This is not the way.
Try clicking the ⋯ next to your doc name or using a keyboard shortcut (